INKOVÉ

Politická integrace, soudržnost incké říše a nasazování podrobených společenství do vojenské služby umožnilo Inkům vybudovat vojenskou mašinérii jedinečné účinnosti. Tuto účinnost nejlépe pochopíme, jestliže ji srovnáme s vojenskou organizací Aztéků. Aztékové a Inkové museli překonávat velice podobné přírodní obtíže. Jedni i druzí se nacházeli v oblasti altiplana a museli, pokud chtěli podniknout dobyvačné tažení, překonávat neschůdná horská pásma. Oblasti, do nichž pronikli a jež dobili, jeví velice extrémní klimatické odlišnosti: vysoko položená, studená horská údolí, tropická nížinská oblast, nehostinné pouště. Vojenská technika obou společenství nebyla příliš odlišná. Nejdůležitějšími útočnými zbraněmi Inků byly mečovité kyje, opatřené kamennými nebo měděnými hroty, meče s dvojím ostřím, rovněž kamenné nebo měděné a vrhače oštěpů. Luku a šípu používali pouze žoldnéři z tropické nížinné oblasti. Kromě těchto zbraní, jež používali Aztékové, měli Inkové praky a bolas. Byly to kameny spojené řemeny, jež byly vrhány na nepřítele. Na rozdíl od mezoamerických společenství používali Inkové při zhotovování zbraní ve větší míře mědi a bronzu. Vcelku však nebyly rozdíly v útočnosti příliš velké. V útočné taktice se Inkové od Aztéků příliš nelišili. Nejdříve protivníci vrhali vzájemně na sebe kopí, šípy, botas a kamení, pak překonali a organizovaný boj se přeměnil v boj muže proti muži. V jednom ohledu si však Inkové počínali úplně jinak než aztécká vojska. Nešlo jim o to, aby získaly zajatce, ale aby zabíjeli a tak si v boji nedělali žádné zábrany.