Kultura
Incká říše vznikla počátkem třináctého století jako svaz kečuánských kmenů s centrem Ve městě CUZCO a podle pověsti nařídil Inkům bůh Slunce INTI, aby se usadili v tomto městě, protože toto místo je prý středem světa. Inkové brzy začali napadat okolní kmeny a požadovali od nich poplatky (jakési daně za to, že smějí žít na daném území). V roce 1348 se dostal k moci první velký vládce PACHACUTECA, on a jeho následník TUPAC YUPANQUI říši rozšířili dobyvačnými válkami a zřídili přísně organizovaný stát. V té době sahala jejich říše od dnešní jižní Kolumbie až do severní Chile. V tuto dobu země zahrnovala 4000 km And a pobřežní předhůří.
V roce 1532 dobyli říši Španělé v čele s FRANCISCEM PIZZAREM, i když vnuk posledního inckého vládce MANKO KAPAK II. Statečně vzdoroval Španělům v horách na Rio Urubamba v rámci tzv. Nové incké říše až do roku 1572.
Inkové svou zemi označovali slovem TIHUANTINSUYU, což v překladu znamená "Čtyři díly světa" či "Země čtyř světových stran". Jejich bohům vévodil INTI, bůh Slunce, který jim ukázal, kde mají žít. Ale absolutním pánem říše byl INKA, syn Slunce, o němž se říkalo, že ani pták nevzlétne, ani list se nepohne, když si to nebude přát. Inkové přestavěli CUZCO a dali městu doslova obrysy velké pumy. Její hlavu tvořil hrad SACSAHUAMÁN a klikaté zdi představovaly zuby šelmy. Motivy pumy se objevují i na keramice a špercích Inků.
Mumie zemřelých vládců byly uloženy ve velkolepém chrámu Slunce zvaném CORICANCHA neboli Zlatá zahrada, který se nacházel právě v hlavním městě CUSCO. Vnitřní stěny tohoto chrámu byly pokryty zlatými pláty. V incké říši se mluvilo jednotným jazykem RUNA SIMI, který španělští dobyvatelé nazvali QUECHUA. Vyšší politické a náboženské funkce ve státní hierarchii byly vyhrazeny šlechtě a nutno podotknout, že podle dochovaných zdrojů byla správa říše dokonale organizována. Statisticky se zjišťovaly stavy poddaných, dobytka i zásob pomocí uzlových záznamů tzv. KIPU (QUIPU).
Základní jednotkou bylo AYLLU, malé kmenové zemědělské společenství, v jehož čele stál dědičný náčelník. Venkovské obyvatelstvo neodvádělo žádné dávky, ale místo toho vykonávalo pracovní povinnosti, například na velkých stavbách, případně vojenskou službu. Běžné bylo nucené přesídlování kvůli výstavbám monumentálních kultovních a náboženských středisek (například slavné MACHU PICCHU), cest, dále kvůli zavlažování půdy a tvorbě terasovitých polí, které vyžadovaly dostatek státních financí, společenskou jednotu a soustavnou kontrolu. Inckou říši protínaly od severu k jihu dvě hlavní dopravní tepny. Jedna vedla podél And, druhá sledovala tichomořské pobřeží. Obě byly propojeny řadou vedlejších cest. Strmé úseky pomáhaly zdolávat schody vytesané do skal, tunely pod horami, nejrůznější mosty (visuté, sklápěcí, na nepravých obloucích atd.). Podél cest vyrostly jakési zájezdní hostince nazývané TAMBA, díky kterým dokázali vládní poslové urazit vzdálenost 2.000 km za pouhých pět dní.
Typické pro inckou kulturu jsou obrovské stavby z otesaných kamenů spojovaných bez malty se sotva patrnými spárami, keramika s geometrickými malbami a vysoce vyspělé hutnictví produkující zlato, stříbro, měď a bronz.